Ohaři

Trocha informací o ohařích

Ohaře, jejichž chov započal již ve 14. století, řadíme mezi nejstarší lovecká plemena psů (v rámci FCI se jedná o skupinu č. 7). Jsou úzce příbuzní s honiči a barváři, od kterých se liší především svou charakteristickou vlastností, tedy „vystavováním“. Jedná se o velmi specifický způsob označení zvěře, a to zejména pernaté, kdy ohař zvěř neštve, ale svým strnulým postojem s jednou zdvihnutou končetinou ukáže vůdci, kde se nachází.

Celkově lze ohaře charakterizovat jako lehce cvičitelné psy, kteří byli vyšlechtěni pro praktické lovecké využití. Díky tomu má toto plemeno vrozenou snahu zavděčit se svému pánovi, chuť pracovat, obrovskou výdrž a je velice inteligentní. Dobře také snáší špatné povětrnostní podmínky a nevadí jim ani práce ve vodě.

Exteriérově mají ohaři elegantní stavbu těla, jejich výška a barva se liší dle konkrétního plemene. Srst lze většinou snadno udržovat a poskytuje psovi dostatečnou ochranu pro celodenní práci venku. Díky líbivému vzhledu a přátelské povaze jsou plemena ohařů v současnosti stále populárnější (Výmarský ohař, Maďarský ohař, atd.), a proto se s nimi setkáváme již i ve městech a na sídlištích. Vždy je však třeba mít na paměti, že toto plemeno nebylo vyšlechtěno pro život psího společníka, se kterým se tu a tam něco dělá. A tak přestože jsou ohaři hezcí na pohled a velice přítulní, jedná se o náročné plemeno, kterému je potřeba věnovat téměř veškerý volný čas. Pokud tedy nepatříte mezi myslivce, jistě budete potřebovat spoustu energie, abyste se svým ohařem dokázali „udržet krok“.