Zajímavosti o ohařích

Ohaři patří mezi lovecká plemena psů a jsou blízce příbuzní honičům a barvářům. Do této skupiny patří např. český fousek, gordonsetr, irský setr, anglický setr, výmarský ohař či pointr. Ohaři se využívají již od dávných dob šlechtických honiteb pro tzv. vystavování zvěře, což znamená, že pes, který navětří zvěř, strne v nehybném postoji a čeká, až k němu dorazí cvičitel, který mu dá pokyn k další práci. Různé druhy ohařů však vystavují zvěř různým způsobem. Například setři původně vystavovali zvěř vsedě. Většina psů vystavuje vestoje s pokrčenou přední tlapou (tzv. během). Zajímavostí je, že vystavování zvěře je základní vlastností všech ohařů a mělo by být vrozené. Někdy však toto chování vrozené není a je samozřejmě možné ho psa doučit. Naopak se ale může stát, že se někdy narodí teriér nebo kříženec, který automaticky vystavuje. Překvapivý je také fakt, že rozvoj chovu ohařů je nerozlučně spojen s rozšířením používání střelných zbraní.

Pojďme se podívat na několik dalších zajímavostí spojených s jednotlivými plemeny ohařů. Český fousek byl až do první světové války nejrozšířenějším ohařem u nás, avšak během válečného období téměř vyhynul. Na vyšlechtění Auvergneského krátkosrstého ohaře se údajně podílel i Řád maltézských rytířů. Výmarský ohař je pes nepříliš jasného původu a v USA se někdy používá dokonce i k policejní službě. Malý münsterlandský ohař je německým plemenem, kterého v jeho vlasti někdy nazývají detektivem.

Ohaři se obecně považují za velké psy, kteří jsou nápadně elegantní. Jsou to ušlechtilí psi aristokratického vzhledu a mnoho plemen ohařů se v současné době stává módními záležitostmi (např. maďarský ohař nebo výmarský ohař).